Je čtvrtek 20. dubna a skutečnost, že dnes pořádám večírek pro dvě slečny je spíše výsledkem náhodných událostí než pečlivého plánování. Zatímco první slečnu znám už rok a vím, co mohu očekávat, druhá slečna je velkou neznámou a přiznám se, že jsem z toho nesvůj. Co když jí nebudu sympatický? Co když nebude sympatická ona mně?
Velká část mých obav odpadne v prvních vteřinách. Oběma dívkám to moc sluší a každá si nese tašku plnou bot. Upřímně doufám, že nebudou chtít, abych všechny ty boty olízal za jeden večer.
Večírek zahájíme sklenkou Martini a za chvilku už stojím nahý uprostřed pokoje. Ruce mám spoutané nad hlavou a železná rozporka mi roztahuje nohy doširoka. Připadám si bezmocně a zranitelně, když na mé tělo začínají dopadat rány bičem a kopance. Slečny útočí od první chvíle na nejcitlivější místa a bolest se rychle stává nesnesitelnou a začínám hlasitě naříkat.
Po chvíli mi sečna K. zakryje oči páskou, takže nic nevidím. Říkám si, jestli je horší, že nemohu obdivovat krásu svých trýznitelek, nebo to, že nedokážu uhýbat jejich ranám. Kroutím se jako červ, když najednou dostanu kopanec do podvázaných koulí, až se mi podlomí kolena a určitě bych spadl na zem, kdybych nebyl přivázaný za ruce ke stropu. Křičím už opravdu hlasitě a prosím, aby mi holky dovolily zkontrolovat, jestli jsou moje koule celé, takže následuje krátká zdravotní přestávka.
Po přestávce jsem znovu spoutaný. Tentokrát ležím na podlaze a slečny na mě mají položené nohy, zatímco sedí na gauči. Po předchozím bičování je to příjemný odpočinek, ale jenom do chvíle, než si vzpomenou na dárek, který mi přinesly. Tím dárkem jsou staré boty slečny N., které očividně mají své nejlepší léta za sebou.
Jednu z těch bot mi teď slečna K. tlačí na nos, abych jí očichal. Bota nemá žádnou výraznější vůni. Nejspíš dlouho ležela ve skříni nebo botníku. Musím olízat podrážku i podpatek a nakonec mi slečna K. nacpe špičku boty hluboko do krku a nutí mě okusovat odlupující se koženku, zatímco na mě křičí, abych slečně N. řekl, že miluji její ‘odér‘ a oslovoval jí ‚paní‘.
Zatímco čistím její botu, zarývá mi slečna N. podpatky střevíčků do žeber a vypráví, jak v těch starých botách prochodila všechna patra ve škole. Na podrážce druhé boty je cosi nalepeného a holky se smějí, že je to určitě psí hovínko a nutí mě, abych ho slízal. Raději nechci vědět, co to bylo. Jsem docela rád, když mi obě slečny plivnou do pusy a můžu tu věc spláchnout jejich slinami.
Nastává další pauza, protože dorazil kurýr s jídlem. Holky chtějí, abych pro jídlo šel ve spodním prádle a držel přitom boty, které jsem právě olízal. Kurýra to moc nezaskočí, protože podobných případů asi už pár viděl a jenom mi popřeje dobrou chuť.
Konečně nastává klidná fáze, kdy slečny jedí sushi. Občas se se mnou rozdělí a servírují mi sushi na špičky bot a pak mezi prsty bosých nožek. Je to ponižující, ale docela příjemné a užívám si to.
Další přichází na řadu masáž chodidel. Každou nožku pečlivě očistím jazykem a pak pečlivě namasíruji. Nožky slečny N. jsou maličko špinavé a chutnají slaně, ale připomenu si, že je pro mě obrovská čest, když mi taková božská kráska dovolí, abych jí očistil nožky. Dychtivě polykám špínu i pot z jejích nohou a doufám, že jí moje masáž bude příjemná.
Úplně na závěr mi slečna K. načurá plnou skleničku, kterou musím vypít do dna. Nikdy předtím jsem nepil její moč a najednou zjišťuji, že mi moc nechutná. Je tmavá, hořko-slaná a čpí kafem. Obě slečny mě upřeně pozorují a dokonce si mě natáčí. Koukají tak roztomile, že je nechci zklamat a přesvědčuji sám sebe, že cokoliv vyjde z tak nádherné bytosti musí být tím nejlepším nápojem. S největším sebezapřením dopiju obsah skleničky a snažím se jej udržet v žaludku, zatímco holky se chystají k odchodu.