Královna vstala z trůnu a přešla k vysokému gotickému oknu, kterým do komnaty pronikalo světlo. Dole na nádvoří pochodovali vojáci a pravidelný rytmus jejich kroků jí rušil v přemýšlení. Královniny oči padly na důstojníka v první řadě, urostlého muže s šavlí na levém boku, v jehož tváři se zračila hrdost a neústupnost. Najednou zatoužila podívat se mu zblízka do očí a dotknout se jeho těla.
“Stráž!” zavolala královna. Dva vojáci nehybně stojící u dveří k ní okamžitě přispěchali.
“Vidíte toho tmavovlasého muže v prní řadě?”
“Ano, vaše veličenstvo!” přisvědčil velitel stráže.
“Chci ho dnes večer, připraveného v severní věži. Rozumíte?”
“Ano, vaše veličenstvo.” zopakoval velitel trochu tišeji.
“Ručíte mi za to svým životem. Jděte!” poručila královna a otočila se zpět k oknu.
Severní věž je nehostiná kamená stavba sevřená z obou stran mohutnými hradbami. V dobách válek tvoří důležitou součást opevnění, ale v době míru zůstává opuštěná, protože její chladné zdi a malá okna nesvědčí delšímu pobytu. Jen několikrát do roka lze zahlédnout světla loučí v nejvyšším patře věže. A právě teď spěchala královna vstříc těmto světlům poháněna divnou touhou.
Konečně je tady. Královna se zastavila, aby si vychutnala chvíli, na kterou se těšila. U jejích nohou leží muž zabalený v bílé plachtě přepásané deseti řemeny z tmavé kůže. Není to poprvé, co si vládkyně přála najít vytipovaného muže takto bezmocného a velitel její stráže dobře ví, co by ho čekalo, kdyby nesplnil rozkaz.
Spoutaný muž se podíval vzhůru očima plnýma vzdoru.
„Kdo jste!?“
„Jsem tvá královna. Nepoznáváš mě?“
„Královna? Královna? Tu jsem zblízka viděl jen jednou.“ opakoval voják zmateně.
„Pamatuješ na svou přísahu, vojáku? Přísahal jsi službu královně a připravenost položit za ní život.“ připomněla mu. „Možná jsi si představoval smrt v bitvě, ale co kdyby tvá královna chtěla, abys pro ní zemřel trochu jinak. Co kdyby jí to přineslo úlevu a potěšení, které nedokáže nalézt nikde jinde?“
Než dokončila větu, položila pravou nohu na vojákův krk. Bílý střevíček tlačil na jeho ohryzek a ztěžoval mu dýchání. Už jen ta póza jí přišla vzrušující. Uvědomila si svou moc nad životem a smrtí silného muže a její vzrušení rostlo spolu s vahou, kterou přenášela na jeho krk, dokud se levá noha neodlepila ze země. Spočívala teď plnou vahou na jeho krku a snažila se neztratit rovnováhu. Její bradavky ztvrdly a byly teď zřetelné pod hedvábnými šaty. Zapomněla na čas, který tak rychle ubýval muži u jejích nohou. Její ruka vklouzla pod sukni a našla vlhké místo.
Královna sestoupila zpátky na zem a poslouchala jeho přerývaný dech. Začínala mít cit pro to, jak dlouho vydrží muži její váhu, než jim tělo vypoví službu. Schválně si vybírala jen silné, kteří vydrží při vědomí aspoň tolik času, kolik potřebuje k vyvrcholení. Když měla pochybnosti, raději sestoupila a dopřála jim ještě jeden nádech. Opakovala to tak dlouho, dokud se její tělo nerozechvělo orgasmem, ale pak už neslezla.
Dnes uspokojení nepřicházelo, ať se snažila sebevíc. Ruka pod sukní se pohybovla stále křečovitěji a frustrace z nedosaženého vyvrcholení rostla. Dívala se dolů na jeho rudý običej, naběhlé žíly a oči vystupující z důlků a jediné, po čem toužila, bylo udělat se – ale nešlo to. Její ruka vypověděla službu a dech nestačil pokrýt potřebu vzrušeného těla.
Oba dva teď těžce oddechovali jako milenci po bouřilvém aktu. Královna se posadila na jeho hruď a snažila se zklidnit svůj tep. Vnímala pod sebou pohyb jeho hrudi i bušení srdce a blesklo jí hlavou, čí srdce asi teď bije rychleji? Rozepla kožený řemen, jehož přezka jí tlačila pod zadkem a vší silou jej utáhla kolem jeho krku. Okamžitě pocítila novou vlnu vzrušení. Obkročila zmítající se tělo a přitiskla svůj klín proti jeho srdci. Zdálo se jí, že jeho tlukot cítí až ve svém nitru a trhané pohyby jeho hrudi jí konečně pomohly vyvrcholit. Nezadržela proud moči, která se vpíjela do bílé plachty. Srdce se konečně zastavilo.
Když opouštěla věž, vyškrábala na její bránu hřebíkem krátkou čárku. Hezky úhledně vedle řady straších zářezů. Otočila se k veliteli stráže: „Hoďte tělo do latríny, než se rozední. Nechcete přece dopadnout stejně? Tak se snažte. Dobrou noc!“
Dovětek: Pokud Tě baví otroka dusit, škrtit nebo topit, podívej se na fantazii Breathplay.