Kdo jsem a co mě sem dovedlo?

Jsem absolvent VŠE a pracuji jako IT specialista v Praze. Ženská dominance je jen malou součástí mého života spolu se sportem, přírodou a cizími jazyky, ale zde se zaměřím pouze na události, které mne formovaly v této oblasti.

Už na základní škole jsem si uvědomil, že mám odlišný vztah k dívkám než ostatní kluci. Obdivoval jsem je a chránil, kdykoliv jim někdo škodil. Ke každé dívce jsem vzhlížel, jako by byla princezna.

Jako skauti jsme jednou naplánovali přepad tábora dívčího skautského oddílu. Naším cílem bylo zmocnit se jejich vlajky vztyčené uprostřed tábořiště. Podařilo se nám proplížit se kolem hlídek a ukořistit vlajku, ale na útěku jsem zakopl a spadl. Několik skautek mě pak dopadlo a odvleklo do tábora, kde mě svázaly provazy.

Tenkrát jsem poprvé poznal, jaké je být svázaný a bezmocný před skupinou holek. Byl jsem rudý studem a cítil se poníženě, když si mě prohlížely jako svého zajatce. Vylívaly si na mně zlost ze ztráty vlajky a ponižovaly mě způsobem, že bych to nikdy nikomu nedovolil, ale nemohl jsem nic dělat – jen trpět. Když bylo po všem, uvědomil jsem si, jak vzrušující bylo, když se mnou dívky mohly dělat cokoliv je napadlo a nic je nemohlo zastavit. Ta bezmoc byla okouzlující a zcela mě pohltila.

Později přišla příhoda, díky níž jsem poznal, že se mi líbí bolest způsobená ženou. Na lyžařském kurzu jsem se spolužačkou připravoval lyže. Přidržoval jsem lyži, když jí upínala do svěráku, a můj prst nečekaně uvízl mezi čelistmi svěráku. Všimla si toho a podívala se mi do očí, jako by mi dávala šanci prst vytáhnout. Najednou začala svěrák znovu utahovat a stále se na mě upřeně koukala, jako by zkoumala, kolik vydržím. Když zpozorovala známky bolesti, vykouzlila tak roztomilý a hravý úsměv nezbedné školačky, že jej už nikdy nedostanu z hlavy. 

Během dospívání jsem ještě zjistil, že mě přitahují nohy mých spolužaček. Jednoduše jsem toužil ležet jim u nohou a uctívat je. A protože jsem k tomu nedostal příležitost, tak mi nezbylo než potají vonět k jejich botám ve školní šatně. Tím jsem si vypěstoval zálibu v dámských botách, které dodnes rád kupuji ženám, nebo jim je čistím. Na gymnáziu jsem dokázal i poslepu rozlišit své spolužačky podle vůně jejich nohou nebo otisků podrážek ve sněhu.

Když vyrůstáte na malém městě, kde se všichni znají, musíte být opatrní, aby se o vašich odlišnostech nikdo nedozvěděl, a proto jsem si své představy nechával jen pro sebe. Pak jsem odešel studovat do Prahy, kde mi anonymita velkoměsta a internetu dovolila vyhledávat různá dobrodružství. Poznal jsem slečny, kterým se líbily nejrůznější věci. Jedna na mně ráda stála v jehlových podpatcích, druhá milovala masáž nohou prováděnou ústy, třetí toužila topit kluka ve vaně a čtvrté jsem chodil uklízet byt a čistit boty (její botník by záviděla i většina modelek). Po ukončení studií se však slečny rozutekly do světa, založily si kariéry a rodiny a z dobrodružství se staly jen hezké vzpomínky.

Nehodlám ale žít vzpomínkami a rád poznám každého, kdo má chuť něco podniknout. Podívej se na stránku Příspěvky, kde popisuji své fantazie, a pokud budeš mít zájem jakoukoliv z nich realizovat, neváhej mě kontaktovat.

nula@girl-power.cz