Slečnu Ch jsem poznal před pěti lety v Londýně. Udělala na mě tenkrát dobrý dojem a postupem času se z nás stali přátelé. Spíš než vzájemná podobnost nás ale pojila rozdílnost. Ona byla dominantní, já submisivní. Ona sadistka, já masochista. Dokonalé protiklady.
Když mě nedávno pozvala k sobě na chatu, moc jsem se na setkání těšil. Přijel jsem na čas a zazvonil u branky. Objevila se ve dveřích a vítr rozevlál její dlouhé vlasy. Objali jsme se a vůně jejího parfému mi připomněla naše minulá setkání. Ucítil jsem podivné vzrušení.
Uvnitř chaty jsem ucítil čerstvou kávu. Nabídla mi šálek a posadila se do křesla. Napadlo mě, že o ní ve skutečnosti vím jen dvě věci – má ráda kafe a ráda trápí otroky. Nemohl jsem si odpustit otázku: „Kafe děláš skvělý. A jak jsi na tom s otroky?“
Polichoceně se usmála. „Díky. Proč se ptáš? Chceš snad být mým otrokem?“
„Myslím, že bych to mohl zkusil,“ podbízel jsem se.
„Nevíš co si přeješ. Ale dám ti šanci,“ řekla. „Dám ti šanci si to včas rozmyslet, protože bys toho mohl litovat a už by nebylo cesty zpět.“
Přemýšlel jsem, jak to vlastně myslí, ale pak mi naznačila, abych jí následoval: „Pojď, něco ti ukážu. Pak si promluvíme.“
Šli jsme do vedlejší místnosti, kde byl na podlaze kovový poklop zajištěný zámkem. Nepochybně vchod do sklepa, napadlo mě. Povytáhla si nohavici a na jejím štíhlém kotníku se leskl řetízek s malým klíčkem. Připadalo mi to sexy. Za pár vteřin jsme sestupovali po kamenném schodišti do šera sklepa.
Sklep byl větší, než jsem očekával. Ačkoliv chata měla jen pár místností, její podzemí tvořilo rozlehlou síň s klenutým stropem. Zapálila svíčku a její plamen ozářil dvě malé klece před námi. V každé kleci byl zavřený jeden muž. Zíral jsem na jejich těla namačkaná do těsného prostoru ohraničeného mříží. Byla posetá čerstvými i starými ranami. Oba muži měli na boku vypálený cejch v podobě písmene Ch a číslovky. Nedokázal jsem si představit bolest, kterou muselo provázet vytvoření takové značky.
„To jsou moje hračky,“ řekla Ch. „Můžeš si jednu vybrat a ukážu ti, jak si s ní hraju.“
Nechtěl jsem nikomu ublížit, ale bylo mi jasné, že svou volbou přivodím jednomu z těch chudáků další utrpení. Už vůbec jsem ale nechtěl vypadat jako citlivka před Ch a tak jsem rychle ukázal na jednu z klecí.
„To je sedmička. Přesněji můj sedmý doživotní otrok.“ vysvětlila mi Ch význam číslovky na jeho boku.
„Doživotní?“ divil jsem se.
„Ano, doživotní, jako že mi musí sloužit do konce života, což ale nebývá zase tak dlouho. Jeden mi vydržel celý rok a to je zatím rekord.“
„A co se jim stalo?“
„Různé nehody. Většina se udusila nebo utopila při hraní. Znáš to, člověk se nechá unést a když si pak vzpomene, tak už je pozdě.“
Nevěděl jsem, jak na tu informaci navázat a tak jsem jen sledoval, jak zkušeně uvázala smyčku na koule otroka a táhla ho dozadu, že se jeho zadek pevně opřel o mříž klece. Přivázala smyčku tak, aby v této poloze zůstal a oblékla si postroj s obrovským připínacím penisem, který jí sahal téměř ke kolenům.
„Napřed ho trochu očistím,“ řekla Ch a vzala zahradní hadici, která ležela stočená v rohu místnosti. Konec hadice strčila otrokovi do konečníku a dala si záležet, aby jí zasunula výrazně hlouběji, než bylo pro ten účel nutné. Pak otočila kohoutkem a poslouchala šustění vody, jak se rozběhla hadicí. Jednou rukou držela hadici pevně zastrčenou v otrokovi.
Voda už tekla několik vteřin, ale nebylo možné odhadnout, kolik vody už v sobě nebohý otrok má. Ch pozorovala jeho výraz, který přešel od mírné bolesti k velké bolesti a hlasitému vytí. Zavřela kohout a řekla, že při výplachu musí být opravdu opatrná, protože už jí jeden otrok praskl a bylo to skutečně nechutné. Trpěl prý takovou bolestí, že se nad ním slitovala a nasadila mu na hlavu igelitový pytlík.
Po vytáhnutí hadice poručila otrokovi, aby v sobě vodu udržel než napočítá do deseti a počítala velmi pomalu. U desítky z otroka vystříkl gejzír špinavé vody, která odtékala chytře umístěným kanálkem hned za klecí. Ch pro jistotu kanálek i celého otroka opláchla proudem vody. Nevěděl jsem, jestli se třese zimou nebo strachy, ale připomínal mi vystrašenou čivavu.
Ch mi rozepla kalhoty a její teplá dlaň a drobné prsty rychle našly moje mužství. Navzdory situaci na sebe reakce nenechala čekat a Ch mě za ztopořený penis přitáhla ke kleci a řekla, že se chce dívat, jak se uspokojím na jejím otrokovi. Rukou naváděla můj penis k jeho otvoru, což bylo neskutečně vzrušující. Bez lubrikantu jsem musel hodně tlačit, abych pronikl přes sevřený svěrač, ale vlna vzrušení způsobila, že mou nejsilnější potřebou bylo dostat se co nejhlouběji bez ohledu na jeho hlasitý nářek.
Ch se posadila na židli a se zaujetím sledovala celý akt. „Pořádně mi ho roztáhni,“ řekla. „Bude to potřeba.“
Anální sex jsem v životě zkusil jen párkrát a nikdy s mužem, takže mě překvapilo, že jsem si to dokázal užít. Po bouřlivém vyvrcholení jsem zcela odpadl, ale Ch mě rychle nahradila se svým připínákem. Na chvíli to vypadalo, že se smilovala a použila lubrikant, ale štiplavá vůně mentolu prozradila, že místo lubrikantu použila koňskou mast.
Sledoval jsem Ch, jak tvrdě přiráží a napadlo mě, jestli jí to také fyzicky vzrušuje a nebo je to jen psychické. Každopádně si to užívala. Teprve když si všimla, že koule, za které je otrok přivázaný, zmodraly a otekly, rozhodla se rozvázat smyčku a dovolila mu schoulit se do klubíčka z dosahu jejího připínáku.
„Máš tady prosím někde toaletu?“ zeptal jsem se.
„Nahoře je záchod. Tady je tedy taky, ale ten jen pro holky.“ odpověděla Ch.
„Pro holky? Sem chodí nějaké holky?“ divil jsem se.
„Občas tu dělám takovou dámskou jízdu. Jestli chceš jen na malou, tak si na ten záchod dojdi. Ale varovala jsem tě,“ ukázala směrem k zavřeným dveřím.
Už jsem se opravdu potřeboval vyčurat, takže jsem rychle otevřel dveře a zvedl prkénko. Následoval další šok. Asi z metrové hloubky na mě koukala lidská hlava v gumové masce. Byla dobře zafixovaná v jakémsi dřevěném pranýři a její ústa byla široce rozevřená kovovou rozporkou, jakou občas používají zubaři.
Kromě hlavy nebylo z dotyčného nebožáka vidět vůbec nic, takže jsem nedokázal odhadnout jeho pohlaví ani věk. Jen pohyby jeho očí, které prosily o pomoc, prozrazovaly, že je to živá bytost. Napadlo mě, že budu vypadat blbě, když se nevyčurám, ale nedokázal jsem se čůrat a koukat se mu přitom do očí. Raději jsem se otočil a sednul si na záchod, jako to dělají holky. Sice jsem slyšel, jak kucká a chroptí, ale to nebylo tak strašné. Vstal jsem a rychle sklopil prkénko, aniž bych se ohlédl.
Vyšel jsem ze záchodu rozhodnutý vůbec nic neříct, i když můj výraz to udělal nepochybně za mě. Ch se jen usmívala a zeptala se: „Tak co, pořád chceš být mým otrokem?“
„Jo, rád bych to zkusil. Klidně i pravidelně. Středy a čtvrtky mívám docela volné, jestli se ti to hodí.“
„Ty jsi asi nepochopil, co znamená být mým otrokem. Nechci otroka, který si na mě udělá čas, když se mu to hodí. Otrok mi musí být k dispozici, kdykoliv se mi zachce stejně jako vibrátor nebo záchod. A taky se to nedá zkusit, protože není cesty zpátky. Je to jako skočit z mostu. Když to uděláš, nejde to zastavit nebo vzít zpátky. Nebudu dělat žádný rozdíl mezi nimi a tebou. Vypálím na tebe číslo a budu navždy rozhodovat o všem, co se tě týká. Budeš existovat pro mé potěšení, případně potěšení mých přátel, pokud je sem pozvu.“
„Jenže to nejde, já musím chodit do práce.“
„Nemusíš,“ opravila mě Ch. „Obejdou se bez tebe.“
„Já fakt nevím. Dáš mi čas na rozmyšlenou?“
„Můžeš přemýšlet během toho, co mi budeš masírovat nohy. Pak mi povíš, jak ses rozhodnul,“ řekla Ch a posadila se do křesla připomínajícího trůn.
Klekl jsem si před ní a zul jí boty. Dotýkat se jejích nohou mě vzrušovalo a stěží jsem dokázal myslet na něco jiného. Její dominance byla naprosto přirozená. Dělal jsem jen masáž nohou, ale už to ve mě vyvolávalo pocit submise a odevzdání. Napadlo mě, že ona by mohla být ta pravá. Pokud mám sloužit jen jedné ženě, ať je to ona, moje bohyně.
„Chci být tvým otrokem a majetkem. Nevím proč, ale nemůžu si pomoci,“ oznámil jsem jí. „Pokud to nejde jinak, než že se všeho vzdám, tak budiž. Dělej se mnou, co budeš chtít.“
„Výborně,“ usmála se Ch, „trochu jsem doufala, že si tě budu moci přivlastnit. Začneme tedy hned. Počkej tady, za chvíli se vrátím.“
Vzala si mou peněženku, telefon, klíče od auta a oblečení a odnesla je nahoru. Když byla pryč, uvědomil jsem si, jak zlověstně a ponuře sklep působí. Byl tu chlad a málo světla. Stěny byly kamenné a trčely z nich různé háky, kruhy a řetězy, které nepochybně sloužily k připoutání lidí. Kromě řady bdsm pomůcek tu byly i docela normální nástroje jako kleště, svěrák, kladivo a hřebíky.
Ch se vrátila se sadou okovů, které mi připevnila na zápěstí a kotníky. Každý z nich byl uzamykatelný samostatným visacím zámkem. Než zacvakla každý zámeček, provlékla jej skrz oko řetězu, který ležel na podlaze. Po chvíli jsem zjistil, že řetěz neleží na podlaze, ale je do ní pevně zabetonovaný. Popadla mě hrůza, že budu takto přikovaný k podlaze s minimální možností pohybu, ale Ch mi nedala žádný čas na přemýšlení. Vytáhla kožený bič a několik minut mě bičovala, ačkoliv jsem jí prosil, aby přestala. Když bití ustalo, otočila se a odešla ze sklepa. Vše se ponořilo do tmy a slyšet bylo jen mé vlastní sténání.