Slečna se právě rozhodovala, jaké boty si vezme do práce a její pohled se zastavil na kozačkách, které nosila po většinu zimy. Škoda, že je na ně už moc teplo, napadlo jí. Bude si muset udělat v botníku místo pro jarní boty a ty zimní uložit do krabic. Žádné boty ale nemůžou jít do krabice špinavé. Potřebují vyčistit a některé ošetřit krémem.
Čištění bot je ideálním úkolem pro Rohožku. Vlastně se to hodí, protože má s Rohožkou domluvenou schůzku, aniž by se dohodli na konkrétním plánu. Akorát bude muset ty boty nějak dopravit do hotelu, kde Rohožka bydlí.
Slečna si vzala velkou sportovní tašku a začala do ní skládat zimní boty. Všimla si, že její běžecké boty a lodičky jsou také špinavé a řekla si, že Rohožka je ten poslední, kdo si může vybírat, jaké boty bude čistit a zabalila úplně všechny, které to potřebovaly.
O něco později…
Rohožka zaparkoval před hotelem, podržel slečně dveře a vzal tašku z kufru auta. Byla docela těžká a Rohožka cestou na pokoj přemýšlel, co v ní asi může být.
Na pokoji bylo vše připravené dle jejích instrukcí. Těžké okovy, kožený bič a svorky na bradavky ležely na posteli a láhev Proseca čekala vedle uzoučké skleničky na šumivé víno.
„Tašku dej na postel a připrav se. Dnes mi budeš užitečný,“ řekla slečna.
Rohožka se svlékl a pomohl jí nasadit okovy na jeho zápěstí, kotníky a krk. Když ležel bezmocně na posteli, usadila se pohodlně do mezery mezi jeho hlavu a zeď pokoje, opřená o tlusté polštáře. Nožky si natáhla do stran, takže Rohožkův obličej měla mezi stehny a dosáhla snadno i na jeho bradavky.
Pro jistotu ho několikrát šlehla bičem přes obnažené břicho a podržela mu svorky nad obličejem, aby pochopil, že sebemenší neposlušnost bude trestána a jakýkoliv odpor je zbytečný.
Slečna si přitáhla tašku blíže, rozepla zip a vyndala lodičky, které byly navrchu.
„Teď budeš čistit, Rohožko!” zavelela a držela mu lodičky nad obličejem.
Rohožka je neochotně čistil jazykem, zatímco mu slečna vyprávěla, jak v nich byla nedávno tancovat v klubu. Nezapomněla se škodolibě zmínit, jak lepkavá tam byla podlaha a příšerně špinavé toalety.
Vyčištěné lodičky položila na druhou stranu postele a vytáhla z tašky další boty – tentokrát běžecké. I teď se Rohožka dozvěděl podrobnosti o místech, kam slečna chodí běhat. Pár louží zanechalo stopy na bílých podrážkách a několik kamínků bylo uvězněných v jejich členitém vzorku.
Další přišly na řadu boty z broušené kůže a slečna varovala Rohožku, aby se kůže nedotýkal a čistil jenom podrážky. Navzdory varování zavadil Rohožka nechtěně jazykem o okraj kůže, čímž si vysloužil intenzivní bičování a nasazení svorek na bradavky.
Rohožka začínal litovat, že se kdy stal rohožkou. Rty, nos a tváře měl odřené, protože slečna drhla podrážky bot o každý kousek kůže na jeho obličeji. Jeho jazyk byl tak špinavý a suchý, že se slitovala a vyplivla mu do úst trochu Proseca, aby si ho opláchl.
Hromádka vyčištěných bot se postupně zvětšovala, aniž by Rohožka tušil, kolik párů ho ještě čeká. Odpočinout si nemohl, protože každé zaváhání vedlo k tvrdým ranám bičem a tahání za řetízek spojující svorky na jeho bradavkách. Jedinou možností bylo pokračovat a nenaštvat jí další hloupou chybou.
Konečně se Rohožka prolízal k poslednímu páru bot. Byl sice na konci svých sil, ale slečna s ním ještě nebyla hotová. Všimla si, že boty na jejích nohách mají zaschlé bláto na stranách podrážek. Vyzula se a pečlivě otřela okraje podrážek o Rohožkův jazyk.
“Tak máme hotovo. Konečně jsi dokázal, že jsi skutečná rohožka,” řekla slečna, zatímco vracela vyčištěné boty do tašky. Měla radost, že jsou krásně čisté. Zato chudák Rohožka nemohl dámské boty vidět až do konce svého života. Jeho fetiš byl úspěšně vyléčený!
